Tak nějak se stalo, že jsem se včera setkal s člověkem, kterého si nesmírně vážím a jehož hudba pro mě vždycky byla něco jako voda pro kytku.
Když jsem se dozvěděl, že bude v Lodži vystupovbat sám pan Jaromír Nohavica, napadlo mne, že bych mu mohl napsat, jestli se nebude chtít setkat s Čecho - Slováky žijícími v Lodži (samozřejmě až poté, co opadlo prvotní nadšení z toho, že půjdu na jeho koncert). Po několika dnech jsem se přeci jen odhodlal mu napsat. Vyhledam jsem na netu kontakt a , přihlásil se do Gmailu a začal psát. Jak to ale napsat? Jak ho přesvědčit k tomu, aby souhlasil a s námi všemi se setkat?
No, nakonec jsem to nějak sesmolil. E-mail ve smyslu: dozvěděli jsme se, že přijedete, a o tom, jak se za poslední rok v Lodži "zformovala" celkem početná československá menšina, a že bychom byli rádi... A tak dále a tak dále. E-mail jsem odeslal Jarkovi a v kopii i jeho manažerovi. Za několik dní se stalo, v co jsem v skrytu duše ani nedoufal (oficiálně jsem si byl jistej, že to přijde): Nohavica odepsal! Prý, že si to nemůže nechat ujít a tak. Napsal jsem tedy druhý e-mail, který měl sloužit k dohodnutí podmínek. Nakonec z toho vzešlo, že se můžeme sejít po koncertě a někde blízko místa konání koncertu.
A začla organizační práce. Nejdřív bylo třeba zajít do Filharmonie, kde se koncert měl konat, a zeptat se na možnosti uspořádat setkání ve Filharmonii (nakonec jsem rád, že jsme byli v hospodě). Tam mi ale nepomohli, bo s koncertem neměli prakticky nic společného. Pouze pronajali sál. Tak jsem vyšel před Filharmonii a koukám kolem sebe, jestli je nadohled nějaká hospoda. Nebyla! Najednou jsem si uvědomil: Vždyť jsi 150 metrů od Piotrkowské, na které je 250 hospod, barů, restaurací a podobných útulků.
Nemá cenu psát o tom, jak to bylo dál (kromě toho, že v mezičase mi Jarek ještě napsal, jestli by mohli přijít i jeho přátelé - polští muzikanti). Nakonec jsme to domluvili v "Kytaře" (Lizard King). Před koncertem jsem se tam ještě stavil, abych se přesvědčil, že je vše připraveno. Manžer mi řekl, že vše je OK a že se nemusím bát, že pro jistotu dneska na večer zařídil o jednoho kuchaře navíc. OK. To bude průser, jestli nikdo nepřijde!
KONCERT: Super. Trochu jsem se bál, že bude Jarek zpívat polsky, ale nakonec jsem byl potěšen, bo zpíval hezky česky. Pár písní v polštině také bylo, ale to většinou od hostů.
PO KONCERTĚ: Jsem šel do zákulisí, vystál si frontu mezi sběrači podpisů a pak to přišlo. Dobrý den, já jsem Milan. Áááá. Výborně. Kam půjdeme? Do Lizardu. To je hned tady vedle na Pietryně, ten barák s obrovskou červeněsvítící kytarou. Tam to znám. My tam příjdeme do půl hodiny. Takže nemáme čekat? Ne, běžte a my dorazíme.
PŘED KYTAROU: Potkávám několik známých lidí. Oni vás tam nechcou pustit? Ne, my tu čekáme na Fryce. Já nečekal. měl jsem po koncertě žízeň. Nahoře bylo prázdno. Už jsem myslel, že ten průser s tim, že nikdo nepřijde, přeci jen dnes zažiju.
NA ZÁVĚR: Nakonec to dobře dopadlo. Lidí bylo tolik, že se málem ani nevešli. Všichni byli (doufám) spokojeni. Jarek se setkal s námi a my s ním. Co víc si přát? Krátce před odchodem mi Jarek říká: "Moc děkuju. Bylo to skvělý, ale musim Ti něco říct. Neuraž se a nezlob se na nás, ale my jsme za sebe zaplatili". - Neurazil jsem se.
DOJMY: Bylo to báječné. Jarek je super člověk i "z blízka". Seznámil jsem se tam s pár fajn lidma.
DĚKUJU: Sebkovi a Norovi za pomoc s organizací
![[info]](http://l-stat.livejournal.com/img/userinfo.gif){kind=small}
